výstava

Výročí / Anniversary

05/08 18:00 - 06/10
Artivist Lab
Vstupné: Zdarma
Výročí / Anniversary
Vernisáž: 05. 08. 2020 v 18:00h. Výstava potrvá do 6. 10. 2020.

Tuto výstavu umělec Lukáš Houdek připravil před osmi lety na dvacáté první výročí setkání ve sklepě, kdy bylo Lukášovi šest let. Umělec vytvořil pro jistého Pepu, který jej tehdy zneužil, vzpomínkové fotoalbum, které mapuje příběh jeho dětství od chvíle setkání až do dospělosti. Dárek k výročí v roce 2012 muži nakonec nepředal, rozhodl se ale, že jej použije jako umělecký artefakt a prostředek k detabuizaci tématu pedofilie. S jeho snahou rezonuje v televizi nedávno uvedený dokumentární film “V síti” režisérske dvojice Víta Klusáka a Barbori Chalupové, nebo starší film “Danielův svět” Veroniky Liškové z roku 2012.

„Vůči pedofilům obecně necítím žádnou zášť. Opakovaně jsem se setkával s názorem, že bych o těchto věcech měl mlčet, protože to je ostuda a jde o intimní věc. To mě naopak vybudilo k tomu toto téma otevřít. Abych to tabu aspoň částečně zbořil a ukázal živou tvář někoho, kdo se se zneužitím v dětství setkal. … Když člověk takový příběh zveřejní, je časté, že se mu začne jeho okolí stranit. Neví, jak se k němu chovat, je pošpiněný. To právě napomáhá další traumatizaci lidí s touto zkušeností a tomu, že se se svým traumatem nikomu nesvěří. Prohlubování traumatu obětí pak napomáhá cílená tabuizace tématu, o kterém naše společnost ani dnes nedokáže otevřeně a konstruktivně mluvit. Co když se ale samotné oběti chtějí dozvědět, co se jim vlastně stalo, proč a co s tím dál?“ / Lukáš Houdek

Pedofilie je z pochopitelných důvodů záležitostí noli me tangere, ale co všechno se vlastně pod toto označení vejde? Kdo jsou pedofilové a musejí dětem vždy ubližovat? Je ostrakizace správným postojem ke kontroverzní náklonnosti? Vzpomeňme na nejslavnější knihu Vladimira Nabokova, Lolita. Této nymfičce, jak o ní mluví autor, bylo pouhých dvanáct let a o panenství přišla na letním táboře. I toto klasické dílo podle níže uvedené definice pojednává o pedofilii; i po padesáti letech od vydání je velmi oblíbené, v knihovnách rozpůjčované a neustále přichází nová vydání. Na osvětovém serveru pedofilie-info.cz se objevuje poznámka, že určitá forma pedofilie je latentně člověku vlastní; je však morálkou zatlačena do bezpečného pozadí. Právě u mladičkých dívek je společnost asi nejtolerantnější, snad proto, že obvykle dospívají dříve. Můžeme si položit otázku, zda je skutečně tak velký rozdíl mezi třináctiletou dívkou a třináctiletým chlapcem, kteří jsou oba v tomto věku silně puzeni k sexualitě. Rozdíl však velmi patrně cítíme u dětí před pubertou, které dospělého v žádném případě nesvádí. Umělec Lukáš Houdek tuto traumatickou zkušenost přetavuje v konzistentní umělecké dílo se silnou emociální výpovědní hodnotou. Součástí výstavy je také instalace Kalhotky mé matky (2011), která navazuje na nezamýšlený „coming out“ – Lukášova matka do doby vzniku projektu Výročí o zneužití svého syna nevěděla.  / Text Jana Orlová

„Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie. Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě. Pro některé pedofily může tkvět zvýšená náklonnost k dětem pouze v sexuální rovině, často však výrazně prostupuje i citovou složku a pedofilové se tak do dětí zamilovávají, cítí se nejlépe v jejich blízkosti a rozumí dětskému světu. Ne nadarmo se říká, že pedofilové bývají často těmi nejlepšími učiteli, vedoucími či spisovateli dětské literatury.“

Lukáš Houdek (1984) vystudoval romistiku na FF UK v Praze. Fotografovat začal v roce 2005, kdy se pokoušel zaznamenávat situaci Romů v rozličných lokalitách v ČR i zahraničí, ale později také například život členů kasty dómů v severní Indii, kteří jsou považování za současníky Romů. V rámci své práce pro nairobskou organizaci MYSA v roce 2008 dokumentoval následky genocidy po tehdejších prezidentských volbách, nebo život vymírajících severokeňských kmenů Gabra, Turkana a Elmolo.

Od roku 2010 se Houdek věnuje také výtvarné fotografii, jejímž prostřednictvím zpočátku sugestivně reflektoval zejména vlastní identitu v konfrontaci s okolní společností a jejími postoji k odlišným sociálním skupinám (Titáni, 2010; Život snů, 2010; Freakshow, 2011; Výročí, 2012 atd.). Ve své současné tvorbě se věnuje zejména tématu identity, ať už své vlastní (např. Všechny kalhotky mojí matky, 2011), tak zejména transgender osob (F64.0._online, 2011; Robin, 2012). Současně pracuje na několika dlouhodobých projektech, které se zabývají světem indických hidžer a kóthí (Lilie, 2012; Daisies, 2012; Ritika, 2012 atd.). Mezi jeho hlavní témata patří také reflektování odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 a proměnám českého pohraničí. V těchto projektech využívá jak archivních materiálů a výpovědí pamětníků (Umění zabíjet, 2012; Umění dosídlit, 2011-2013; Odložené životy, 2009-2012), tak vlastních motivů vycházející z této temné éry české historie (Musíš zapomenout na Johanna, 2013).

Zastoupení ve sbírkách:

Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK), Německé historické muzeum, Berlín, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, Slovenské národní muzeum, Martin

Muzeum romské kultury, Brno, Künstlerhaus, Schirnding

Výstava je vhodná pro diváky starší 18 let.

Výstava byla vytvořena ve spolupráci s Prague Pride.