Datum
Tuto výstavu umělec Lukáš Houdek připravilpřed osmi lety na dvacáté první výročí setkání ve sklepě, kdy bylo Lukášovišest let. Umělec vytvořil pro jistého Pepu, který jej tehdy zneužil,vzpomínkové fotoalbum, které mapuje příběh jeho dětství od chvíle setkání až dodospělosti. Dárek k výročí v roce 2012 muži nakonec nepředal, rozhodl se ale,že jej použije jako umělecký artefakt a prostředek k detabuizaci tématupedofilie. S jeho snahou rezonuje v televizi nedávno uvedený dokumentární film“V síti” režisérske dvojice Víta Klusáka a Barbori Chalupové, nebo starší film “Danielůvsvět” Veroniky Liškové z roku 2012.
„Vůči pedofilům obecně necítím žádnou zášť.Opakovaně jsem se setkával s názorem, že bych o těchto věcech měl mlčet,protože to je ostuda a jde o intimní věc. To mě naopak vybudilo k tomu tototéma otevřít. Abych to tabu aspoň částečně zbořil a ukázal živou tvář někoho,kdo se se zneužitím v dětství setkal. … Když člověk takový příběh zveřejní, ječasté, že se mu začne jeho okolí stranit. Neví, jak se k němu chovat, jepošpiněný. To právě napomáhá další traumatizaci lidí s touto zkušeností a tomu,že se se svým traumatem nikomu nesvěří. Prohlubování traumatu obětí paknapomáhá cílená tabuizace tématu, o kterém naše společnost ani dnes nedokážeotevřeně a konstruktivně mluvit. Co když se ale samotné oběti chtějí dozvědět,co se jim vlastně stalo, proč a co s tím dál?“ / Lukáš Houdek
Pedofilie je z pochopitelných důvodůzáležitostí noli me tangere, ale co všechno se vlastně pod toto označení vejde?Kdo jsou pedofilové a musejí dětem vždy ubližovat? Je ostrakizace správnýmpostojem ke kontroverzní náklonnosti? Vzpomeňme na nejslavnější knihu VladimiraNabokova, Lolita. Této nymfičce, jak o ní mluví autor, bylo pouhých dvanáct leta o panenství přišla na letním táboře. I toto klasické dílo podle níže uvedenédefinice pojednává o pedofilii; i po padesáti letech od vydání je velmioblíbené, v knihovnách rozpůjčované a neustále přichází nová vydání. Naosvětovém serveru pedofilie-info.cz se objevuje poznámka, že určitá formapedofilie je latentně člověku vlastní; je však morálkou zatlačena do bezpečnéhopozadí. Právě u mladičkých dívek je společnost asi nejtolerantnější, snadproto, že obvykle dospívají dříve. Můžeme si položit otázku, zda je skutečnětak velký rozdíl mezi třináctiletou dívkou a třináctiletým chlapcem, kteří jsouoba v tomto věku silně puzeni k sexualitě. Rozdíl však velmi patrně cítíme udětí před pubertou, které dospělého v žádném případě nesvádí. Umělec LukášHoudek tuto traumatickou zkušenost přetavuje v konzistentní umělecké dílo sesilnou emociální výpovědní hodnotou. Součástí výstavy je také instalaceKalhotky mé matky (2011), která navazuje na nezamýšlený „coming out“ – Lukášovamatka do doby vzniku projektu Výročí o zneužití svého syna nevěděla. / Text Jana Orlová
„Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahujípředpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně,jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsouschopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuálnífantazie. Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. Řadapedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínempedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě.Pro některé pedofily může tkvět zvýšená náklonnost k dětem pouze v sexuálnírovině, často však výrazně prostupuje i citovou složku a pedofilové se tak dodětí zamilovávají, cítí se nejlépe v jejich blízkosti a rozumí dětskému světu.Ne nadarmo se říká, že pedofilové bývají často těmi nejlepšími učiteli,vedoucími či spisovateli dětské literatury.“
http://www.pedofilie-info.cz/kdo-je-pedofil/
LukášHoudek (1984) vystudoval romistiku na FF UK vPraze. Fotografovat začal v roce 2005, kdy se pokoušel zaznamenávat situaciRomů v rozličných lokalitách v ČR i zahraničí, ale později také například životčlenů kasty dómů v severní Indii, kteří jsou považování za současníky Romů. Vrámci své práce pro nairobskou organizaci MYSA v roce 2008 dokumentovalnásledky genocidy po tehdejších prezidentských volbách, nebo život vymírajícíchseverokeňských kmenů Gabra, Turkana a Elmolo.
Od roku 2010 se Houdek věnuje také výtvarnéfotografii, jejímž prostřednictvím zpočátku sugestivně reflektoval zejménavlastní identitu v konfrontaci s okolní společností a jejími postoji k odlišnýmsociálním skupinám (Titáni, 2010; Život snů, 2010; Freakshow, 2011; Výročí,2012 atd.). Ve své současné tvorbě se věnuje zejména tématu identity, ať už svévlastní (např. Všechny kalhotky mojí matky, 2011), tak zejména transgender osob(F64.0._online, 2011; Robin, 2012). Současně pracuje na několika dlouhodobýchprojektech, které se zabývají světem indických hidžer a kóthí (Lilie, 2012;Daisies, 2012; Ritika, 2012 atd.). Mezi jeho hlavní témata patří takéreflektování odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 a proměnám českéhopohraničí. V těchto projektech využívá jak archivních materiálů a výpovědípamětníků (Umění zabíjet, 2012; Umění dosídlit, 2011-2013; Odložené životy,2009-2012), tak vlastních motivů vycházející z této temné éry české historie(Musíš zapomenout na Johanna, 2013).
Zastoupeníve sbírkách:
Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK),Německé historické muzeum, Berlín, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha, Slovenskénárodní muzeum, Martin
Muzeum romské kultury, Brno, Künstlerhaus,Schirnding
Výstava je vhodná pro diváky starší 18 let.
Výstava byla vytvořena ve spolupráci sPrague Pride.
