fbpx
výstava

PRAGUE ART WEEK 22: Barbora Valášková – Blau

11/09 12:00-20:00
Galerie HYB4
Vstupné: Zdarma
PRAGUE ART WEEK 22: Barbora Valášková – Blau
Výstava BLAU vzniká jako součást PRAGUE ART WEEK 22. V neděli 11. 9. bude zpřístupněna již od 12:00 hodin v doprovodu hudební produkce a venkovního posezení ve dvoře Kampusu Hybernská. Od 18:00 pak proběhne komentovaná prohlídka s autorkou Barborou Valáškovou a s kurátorem výstavy Michalem Štochlem.


Valášková (1990) výstavou BLAU vychází ze své vášně, kterou nachází v hloubce tóniny pařížské modři. Cizojazyčná formule Blau je až snivě lahodnou zvukomalbou barvy, jež je obrazem nebes či pokorné modlitby Marie v plášti ze sametu, zároveň však tužbou poznat hranice neznáma ve vysokých mračnech či hloubkách moří. Autorka záměrně užívá tohoto jednotícího elementu barvy v minimalistických formách abstraktní exprese, za kterými se skrývá emocionální projev vnitřních pocitů, současně však vypráví příběh, kterému malba je prostředkem či nástrojem projevu. Díla Valáškové odpovídají v čase pozastaveným momentům a sekvencím zaznamenaných situací. Výsledné „objekty“ poté vystupují z mlhy a v nastavení autorčina archivu paměti jako svědci tiše odpočítávající čas nekonečna. Díla ve své prostotě projevu a řemeslně zvládnuté technice v různých hloubkách palety modré jsou poté meditativními přístavy k rozjímání.

ENGLISH

The BLAU exhibition is created as part of the PRAGUE ART WEEK 22. On Sunday, September 11, spectators may come visit it from 12 pm accompanied by music production and outdoor seating in the courtyard of the Kampus Hybernská.
At 6pm there will be a guided tour with the author Barbora Valášková and the curator of the exhibition Michal Štochl.

Valášková’s (1990) exhibition BLAU is based on her passion, which she finds in the depths of the Paris blue tone. The foreign-language formula Blau is a dreamily delicious sound-like painting of color, which is an image of heaven or the humble prayer of Mary in a velvet cloak, but at the same time a desire to know the boundaries of unknown in the high clouds or the depths of the seas. The author deliberately uses this unifying element of color in minimalist forms of abstract expression, behind which hides the emotional expression of inner feelings, but at the same time, she tells a story in which painting is the means or instrument of expression. Valášková’s works correspond in time to suspended moments and sequences of recorded situations. The resulting „objects“ then emerge from the mist and in the setting of the author’s memory archive as witnesses quietly counting down the time of infinity. Works in their simplicity of expression and craftsmanship in various depths of the blue palette are then meditative ports for contemplation.