Stane se ze "sedmadvacítky" "sedmatřicítka"? Jakkoliv zvláštně tento výraz nyní může znít, v následujících letech se možná stane novým familiárním označením pro Evropskou unii. O vstupu do ní totiž dnes jedná deset zemí: od Moldavska a Ukrajiny po Turecko. Co jejich případné členství znamená pro ně samotné, Evropu i Českou republiku? V rámci série Café Collaborations jsme se ptali přímo velvyslanců zemí, které tuto cestu už prošly nebo teprve procházejí.
Evropská unie v současnosti sdružuje 27 členských států, přičemž o vstupu do ní nyní jedná dalších deset kandidátských zemí. V následujících letech by se tak Česká republika mohla ocitnout v ještě užším společenství s Moldavskem, Ukrajinou, zeměmi západního Balkánu nebo Tureckem. Jak (a jestli) se má EU rozšiřovat, je jednou z nejdůležitějších otázek její vnitřní i zahraniční politiky. Jde totiž o to, jak bude Evropa vypadat nejen politicky, ale i ekonomicky, kulturně a jaké dokáže svým zemím i partnerům nabídnou příležitosti a bezpečnostní záruky.
Právě proto jsme se rozšiřování EU věnovali i u nás v Kampusu Hybernská v rámci série Café Collaborations, kde spolu diskutovali Její Excelence Maria-Antoaneta Barta, velvyslankyně Rumunska, J.E. Aleš Balut, velvyslanec Slovinska, J.E. Gabriela Moraru, velvyslankyně Moldavska, a J.E. Edita Hrdá, česká vládní zmocněnkyně pro Balkán. Záznam celé debaty najdete na konci článku.
Rozšíření EU je to nástroj, který historicky pomáhal šířit stabilitu a prohlubovat spolupráci na evropském kontinentu. Idea sjednocené Evropy je stejně stará, jako jsou evropské státy. K jejímu naplnění jsme se ale nejvíce začali blížit až po druhé světové válce, kdy z popela starého řádu povstala myšlenka na založení nového evropského společenství. Jeho úkolem bylo zamezit opakování dalších válečných konfliktů a nastartovat obnovu Evropy po několika letech destrukce.
Základem toho, co je dnes EU, se stalo poválečné smíření Francie a Německa. Odtud můžeme sledovat proces rozšiřování a prohlubování evropské spolupráce. Jeho součástí je i přijetí zemí střední a východní Evropy (včetně Česka) do EU v roce 2004 nebo i dnešní diskuze o členství Ukrajiny, Moldavska či zemí západního Balkánu.
Podle proevropsky orientovaných expertů na domácí i zahraniční politiku přináší vstup do EU novým členům řadu výhod: politickou stabilitu, svobodu občanů žít, studovat a pracovat kdekoli v Unii, snazší přístup na jednotný trh, více investic a vyšší sociální, environmentální i spotřebitelské standardy. Neprofituje z toho ale jen nový člen. Rozšíření posiluje i stávající členy a samotnou EU. Přináší jí větší prosperitu a příležitosti pro firmy i občany, silnější hlas na světové scéně, kulturní rozmanitost a v neposlední řadě přispívá k udržování bezpečnosti na kontinentu.
Aby sestát mohl ucházet o vstup do unie, musí splnit takzvaná kodaňská kritéria: mít stabilní demokratické instituce, fungující tržní ekonomiku a schopnost převzít závazky členství, tedy implementovat právní opatření, která odrážejí hodnoty EU. Cesta k členství má pak tři fáze: udělení kandidátského statusu, samotná přístupová jednání a nakonec podpis a ratifikace přístupové smlouvy všemi členskými státy.
Devět zemí - Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Gruzie, Moldavsko, Severní Makedonie, Srbsko, Turecko a Ukrajina - už status kandidáta mají a čeká na ně dlouhá cesta reforem a přístupových jednání. Kosovo je zatím takzvaným potenciálním kandidátem.
Že rozšiřování není jen ekonomické nebo hodnotové téma, ale také bezpečnostní, připomněl letos v květnu v Praze finský prezident Alexander Stubb. Na konferenci Evropa jako úkol mluvil o tom, že se EU aktuálně nachází pod trojím tlakem - bezpečnostním ze strany Ruska, ekonomickým ze strany Asie a ekonomicko-bezpečnostním ze strany současné americké administrativy. Odpovědí na to má být podle něj „více Evropy, ne méně“.
Stubb přitom odmítl zažitou představu, že si Unie musí vybrat mezi prohlubováním spolupráce a přijímáním nových členů. Řekl, že je třeba dělat obojí zároveň - rozšiřovat se i prohlubovat integraci. Ne všechny země musí postupovat stejným tempem, což otevírá v současné době hojně skloňovanou otázku "dvourychlostní Evropy". Mezi kandidáty na členství jmenoval kromě Ukrajiny a Moldavska i státy západního Balkánu, ale také Island, Norsko a Velkou Británii, u níž vyslovil přání, aby se do EU vrátila.
Debata o rozšiřování EU se pro Česko může zdát jako vzdálená. Její důsledky ale pocítíme v téměř všech oblastech života: v obchodních vztazích, politické a kulturní spolupráci, ve schopnosti čelit globálnímu dění nebo i v tom, jak volně se budeme moci pohybovat po kontinentu. Proto jsme na Café Collaborations pozvali lidi, kteří proces rozšiřování znají z první ruky: velvyslankyně Rumunska a Moldavska, velvyslance Slovinska a českou zmocněnkyni pro Balkán. Společně diskutovali o zkušenostech zemí, které už do EU vstoupily nedávno, i o výzvách, které čekají na ty, jež o členství teprve usilují.
Chcete slyšet, jak celou debatu vidí lidé, kteří proces rozšiřování EU vidí z první linie? Poslechněte si záznam debaty Café Collaborations: EU Enlargement – Past Lessons, Future Challenges for New Members na našem YouTube kanálu.
