Historie budov na adrese dnešní Hybernské 4 sahá až do 14. století. V následujících odstavcích se dozvíte jak zajímavosti o minulosti objektu, tak informace o vývoji Kampusu Hybernská, jak místu říkáme posledních několik let, kdy zde funguje stejnojmenný projekt.
V roce 2016 bylo podepsáno Memorandum o spolupráci Univerzity Karlovy a Magistrátu hlavního města Prahy k projektu Kampus Hybernská. Projekt měl dvě programové linie: bezprostřední oživení objektu na adrese Hybernská 4 projektem Hybernská ožívá! a současnou rekonstrukcí objektu, aby mohl sloužit rozvoji univerzity i města.
V roce 2017 tak Praha poskytla Filozofické fakultě UK deset let nevyužívaný rozsáhlý komplex budov v Hybernské ulici. Magistrát hlavního města Prahy uvedl budovy do stavu, ve kterém bylo možné realizovat první aktivity – byla zavedena elektřina, topení, proběhly nutné rekonstrukční a adaptační práce.
Prázdné sedmidomí zahájilo svou proměnu v otevřený komunitní prostor, kde se bude stýkat veřejnost, akademici, studenti a umělci, festivalem Týden diverzity. Osobně ho zahájil prof. Tomáš Zima, tehdejší rektor Univerzity Karlovy. Projekt byl realizován v letech 2017–2018. Šlo o pilotní fázi oživení areálu, k dispozici byl již malý kinosál, ateliér, přednáškové místnosti, hudební klub s dílnou a nahrávacím studiem, galerie, výstavní prostory, Knihovna věcí, provizorní kavárna nebo dětský koutek a pískoviště. Byl také zahájen provoz Studentského domu, kde našly své sídlo první studentské spolky. Mezi prvními akcemi, které se tu tou dobou konaly, byly festival LUSTR, výstava Pokoje, nebo Design Week. Rodí se také filmový program nebo divadelní dramaturgie.
V roce 2018 byla otevřena i Cirkulární dílna, která ve spolupráci s Pražskými službami a odborem odpadů MHP začala opravovat a redistribuovat poškozený nábytek ze sběrných dvorů. Na její činnost navázaly také workshopy pro veřejnost.
HYB4 Galerie rozšířila v roce 2020 své působení z budovy D také do budovy A, kde od té doby nabídla již několik výstav začínajících i etablovaných umělců.
Od ledna 2021 přešel Kampus Hybernská na základě nově uzavřeného partnerství mezi Magistrátem hlavního města Prahy a Univerzitou Karlovou z péče Filozofické fakulty na celou univerzitu. Oba partneři zde společně budují centrum kultury, inovací, vědy a vzdělávání určené pro setkávání studentů, akademiků, umělců i veřejnosti.
Kromě nespočtu kulturních, vzdělávacích i komunitních akcí se v roce 2022 otevřely další nové prostory – vzdělávací centrum Didaktikon ve 4. patře budovy A a Cirkulární Hub v přízemí stejné budovy. Kampus Hybernská tedy stále rozšiřuje svou činnost a nabízí program dalším skupinám návštěvníků.
Od roku 1989 byly v objektu byty a kanceláře Ministerstva vnitra, především pracoviště centrální personifikace strojově čitelných dokladů.
Na přelomu 80.–90. let byla zrušena poslední pavlač na zadním průčelí budovy D.
Od roku 2008 je objekt dnešního Kampusu Hybernská v majetku hlavního města Prahy.
V roce 2012 se v objektu natáčel film Agnieszky Holland Hořící keř s tematikou sebeupálení studenta FF UK Jana Palacha roku 1969 na protest proti sovětské okupaci.
Ihned po komunistickém převratu v roce 1948 byl objekt zabrán bezpečnostními složkami. V protokolech StB nejsou uvedeny o výsleších žádné místní údaje, dít se tu tedy mohlo cokoliv. Na území Prahy, stejně jako v Hybernské ulici, byly desítky kanceláří bezpečnostního aparátu, výslechové místnosti, ubytovny, školicí střediska, konspirační byty, telefonní ústředny, vysílače, sklady a garáže.
V roce 1949 budovu převzala pražská obec, v roce 1952 Ministerstvo vnitra. Z následující doby prakticky nejsou k dispozici prameny o stavební činnosti.
Od roku 1964 sídlily v objektu týlové organizace Ministerstva vnitra, konkrétně Hospodářský odbor, Zdravotní správa, Hlavní inspekce požární ochrany, Ústřední správa geodézie a kartografie a Vnitřní správa národních výborů. Celá Hybernská ulice byla pro režim významnou politickou lokalitou. I dnes je však složité zjistit, která složka vnitra sídlila v jakém domě. Z konspirativních důvodů Ministerstvo vnitra v korespondenci nikdy neuvádělo jména ulic a čísla domů, nýbrž jen čísla poštovních přihrádek a směrovací čísla pošt. Někdy lze umístění týlových složek určit alespoň z dislokačních plánů, pokud se složky musely stěhovat. Dobové fotografie interiérů jsou vzácné, neboť se v těchto prostorách nesmělo fotografovat. (Zdroj: Prokop Tomek, Estébáckou Prahou.)
Využití některých částí prostor dnešního Kampusu lze pouze odhadovat z vybavení, které zůstalo částečně zachováno a nepoškozeno. Kovová madla v prvním patře předního traktu pravděpodobně sloužila k připoutávání lidí čekajících na výslech. Jsou zachována v průchozí chodbě. V předním traktu byla zachována také telefonní rozvodna, jejíž kabely byly propojeny přímo do Bartolomějské, centra StB s jeho operačním střediskem, kde se scházely všechny získané informace.
Od roku 1976 je objekt památkově chráněn.
Z roku 1880 se na zdi dnešního hudebního klubu, skrytý pod svrchními vrstvami nových omítek a nátěrů, zachoval nápis. Snad ze stejného období je v těchto prostorách také zřetelná kresba židovské postavy, na kterou holí útočí další postava.
V letech 1881 a 1882 byla velká část paláce přizpůsobena na byty. Objekt však chátral i přes řadu stavebních úprav. Byly zde také skladiště, písárny, kvelby s výklady do ulice s železnými roletami a banka se směnárnou. V roce 1903 provedlo umělecké truhlářství Františka Jeníčka nové secesní obchodní portály.
V roce 1924 je podle návrhu ing. architekta T. Pražáka a ing. architekta P. Moravce povolena nástavba čtvrtého patra na hlavní budově i v zadním dvoře. Od roku 1942 byl v hlavní budově zřízen pracovní úřad, přízemí bylo adaptováno na velkou úřední dvoranu s přepážkami a čekárnami.
Na počátku 19. století se oficiálně začal užívat název ulice Hybernská.
Mezi lety 1846 až 1862 byly budovy dnešního Kampusu Hybernská klasicistně přestavěny podle plánů stavitele Johanna Heinricha Frenzela, který patřil k předním stavitelům pozdního klasicismu. Jeho architektonické návrhy z roku 1846 zahrnovaly demolici pravého křídla přední části objektu a novou výstavbu navazující na přízemí původního objektu. Nová budova byla třípatrová, s visutými kamennými schody až na půdu, s pavlačemi do dvora na kamenných krakorcích s podrákosovanými fošnami a s oplechovanými přístřešky, a se dvěma balkony na krakorcích vedoucích do ulice.
Na dosud nezastavěném zahradním pozemku v zadní části byla postavena dvoupatrová novostavba s klenutými sklepy a konírnou v přízemí, v patrech s rákosovými stropy. Další novostavbou byla patrová kůlna spojená s výrobou likérů.
V roce 1842 palác zdědila Josefina, kněžna ze Schwarzenbergu. Kněžna Josefína zde provozovala salon, tehdejší obdobu sociálních médií a neoficiálního celoživotního vzdělávání. Salon vždy vedla dáma a vedle hudebních produkcí zde probíhaly diskuze a polemiky na zájmová nebo konverzační témata. Salon formoval vkus a veřejné mínění, vynášela se zde hodnocení uměleckých děl i filozofických proudů, favorizovaly se osobnosti veřejného života.
Kněžna Josefína palác prodala za vysokou cenu 100 tisíc zlatých továrnímu výrobci likérů Gottfriedu Leonhardovi ze Saska. Hlavní budovu nechal Leonhard přestavět na krámy, ve dvoře vznikla likérka s výrobnou rosolky. Rosolka, likér českých obrozenců, byla v 19. století jedním z nejpopulárnějších českých likérů. Základem receptury je dnes chráněná masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá, proto dnes pravou rosolku stěží ochutnáte.
Podnikatel a výrobce likérů, Gottfried Leonhard, se ve svých třiapadesáti letech oženil s devatenáctiletou Marií Karolínou Zlobickou a dům v Hybernské čp. 998, dnešní Kampus Hybernská, převedl na novomanželku jako svatební dar. Manželství trvalo pouze sedm let a Marie se brzy po jeho smrti provdala za úředníka Národní banky Ferdinanda Františka Fügnera. Jejím švagrem se tak stal Jindřich Fügner, budoucí zakladatel Sokola.
Marie v roce 1861 požádala o povolení ke stavbě skladištní budovy na pozemku zahrady, při kolaudaci však změnila účel stavby na tělocvičnu – stavba byla určena pro národní tělocvičný spolek Sokol, který její švagr v roce 1862 založil. Konspirativní způsob ohlášky stavby byl zřejmě zdůvodněný obavou z policejní perzekuce a nedůvěrou v teprve nedávno vyhlášené ústavní svobody. Tělocvična se nakonec sokolovnou nestala, neboť Mariin manžel, spojnice se švagrem a jeho českými národními ideály, zemřel dva měsíce po kolaudaci stavby. Prostory zamýšlené tělocvičny zřejmě později v sedmdesátých letech využívala německá tělocvičná jednota Turverein.
Roku 1628, byly oba domy pod čp. 998 poprvé právně sloučeny v jeden šosovní dům, tedy jednu domovní jednotku, ze které se odváděla daň.
V roce 1629 přišli na pomoc s rekatolizací do kláštera sv. Josefa s kostelem Neposkvrněného Početí Panny Marie františkáni z Irska, podle místa původu nazýváni Hyberni (Irsko = Hibernia). Na místě jejich někdejších klášterních budov a zahrad, později kasáren, stojí dnešní Palladium na Náměstí Republiky. Podle Hibernů byla posléze pojmenována celá ulice. V letech 1663–1664 Hiberny a pražskou univerzitu propojuje osobnost Bernardina Sanniga, františkánského generálního vikáře a zároveň profesora filozofie pražské univerzity.
V 70. letech 18. století byly oba hlavní objekty pod čp. 998 ve vlastnictví rodu Desfours-Adienville. Přestavbou obou středověkých domů vznikl čtyřkřídlý barokní palác. Zadní křídlo bylo obráceno do rozsáhlé okrasné stromové zahrady. Ještě v roce 1814 byl palác stále jednopatrový, avšak od 30. let 19. století začal na obou objektech čilý stavební ruch. Bylo zřízeno obytné podkroví, rekonstruovaly se střechy, zřizovaly nové komíny a nové kanály ústící do pouliční stoky, to vše ve shodě s rychlým rozvojem a modernizací města.
Do poloviny 18. století bylo v Praze založeno mnoho krásných zahrad v barokním slohu. Z bohatě vybavených interiérů mohla aristokracie nahlížet na terasy osázené okrasnými květinami a keři, obohacené množstvím plastik bujných tvarů. Oblíbenými květinami již od renesance byly růže, lilie a fialky, nově pak karafiáty. Z bylinek byly upřednostňovány aromatické, např. šalvěj, majoránka a máta. Bohužel pokud jde o zahradu náležející k objektu dnešního Kampusu, je dokumentace velmi střídmá až žádná, na pohledovém plánu J. D. Hubera z roku 1769 vidíme zřejmě spíše kresebné schema než realitu. Tento plán zachytil v pohledu od zadu rozlehlou čtyřkřídlou budovu kolem uzavřeného obdélníkového středního dvora, zřejmě jednopatrovou, přičemž zadní křídlo je obráceno do rozsáhlé okrasné stromové zahrady. Na jihozápadním nároží byla situována polygonální věž s cibulovou střechou.
V roce 1463 koupil dům král Jiří z Poděbrad, aby zde ubytovával svoje dvořany a sloužící, kteří se nevešli do nedalekého Králova dvora (dnes na tomto místě stojí Obecní dům). Byla zde také stáj pro královské koně.
V polovině 16. století na místě dnešního Kampusu Hybernská stával pivovar Brože (Ambrože), v druhé polovině 16. století nazývaný dle majitelů, českých bratří, Diblíkův pivovar.
Před rokem 1348 vedla v místě dnešní Hybernské tzv. Horská silnice spojující Prahu s Kutnou Horou. Šlo o jednu z prvních dlážděných ulic v Praze, proto se jí někdy říkalo také Dlážděná ulice nebo Na dlážděném. Vjíždělo se tudy do města.
Roku 1348 bylo Karlem IV. založeno Nové Město pražské. Hybernská byla plánována jako reprezentativní ulice ve směru ke Kutné hoře, druhému nejvýznamnějšímu středověkému městu. Po vytyčení hradeb kolem Nového Města přestala být Hybernská okrajovou výpadovkou a stala se důležitou tepnou Nového Města s Horskou branou na jedné straně a Prašnou branou na straně druhé. Po jižní straně ulice v té době již existovala souvislá zástavba domů majetných sladovníků a pivovarníků. Horskou branou a Dlážděnou ulicí zřejmě putovalo do města nejen vytěžené stříbro z Kutné Hory, ale také první studenti nově založené Karlovy univerzity.
V roce 1355 Karel IV. založil kostel sv. Ambrože na Novém městě, podle nějž se dnešní Hybernská nazývala také ulicí Svatoambrožskou. Názvy ulic bývaly po staletí zvykovou záležitostí až do kodifikace uličních pojmenování a povinného označení ulic v r. 1787.
V 70. letech 14. století vznikly na místě dnešního Kampusu Hybernská dva středověké měšťanské domy, základ dnešního kampusového „sedmidomí“. V roce 1381 pak byla východní polovina parcely zastavěna pivovarnickým domem, z této doby zůstaly v objektu zachovány klenuté gotické sklepy.
