Datum
Tato prezentace kriticky navazuje na argument Thomase Bauera o úpadku nejednoznačnosti v moderním islámu tím, že zkoumá její paradoxní znovuobjevení v rámci salafismu mezi muslimskou menšinou v Kambodži. Ačkoli salafismus usiluje o odstranění nejistoty z islámské víry a praxe prostřednictvím literalistického a univerzalistického rámce, jeho uplatňování v kambodžském kontextu odhaluje napětí vůči místním sociálním realitám a střety s čamskými kosmologiemi založenými na pluralismu a rituální fluiditě. Na základě etnografických případových studií ukazuji, jak vzdělaní muslimové střední třídy se salafistickým zázemím stále častěji narážejí na rozpory mezi doktrinální rigiditou a žitou zkušeností. Mnozí z nich si osvojují praktiky selektivní adaptace a epistemické otevřenosti, které v konečném důsledku představují obnovenou toleranci k nejednoznačnosti. Tento proces znamená odklon od dřívějších analýz morální ambivalence a poukazuje spíše na hlubší přehodnocení náboženské autority, pravdy a jistoty. V kontextu poválečné transformace Kambodže, vzestupu muslimské střední třídy a obnoveného zapojení do národní kultury tento případ naznačuje, že salafismus, navzdory snaze potlačit nejednoznačnost, může paradoxně fungovat jako katalyzátor jejího návratu.
