Datum
Vizuální paměť romského holokaustu v současném umění.
Vernisáž výstavy proběhne 1. srpna v 18:00.
Kurátorka: MgA. Tamara Moyzes, Ph.D. (Spolupráce s ARA ART a Goethe Institut)
Umělectvo: Lidija Markovic (DE), Alfred Ullrich (DE), Nihad Nino Pušija (DE), Romane Khale Panthera (CZ), Monika Kováčová (CZ), ARA ART & Divadlo Husa na provázku (CZ)
Svědectví romských přeživších holokaustu rezonují v romském umění jako vyjádření tiché paměti, která volá po zkoumání a smíření. — Norica Costache
Výstava LEPERIBEN: MY NEZAPOMÍNÁME představuje kulturní a politické gesto, jehož cílem je uctít památku romských obětí nacionálního socialismu a zároveň reflektovat přetrvávající historickou amnézii, která po desetiletí obklopuje romské utrpení. Projekt prezentuje tvorbu – jak samostatně působícího umělectva, tak členstva interdisciplinárních kolektivů –, které prostřednictvím vizuálního umění artikuluje paměť, odpor a kulturní kontinuitu.
Výstava uvádí díla trojice výrazných německých umělců a umělkyň – Lidije Mirković, Alfreda Ullricha a Nihada Nino Pušiji, kteří se významně zapsali do dějin romského umění, mimo jiné účastí na prvním romském pavilonu na Benátském bienále v roce 2007 (Lost Paradise, kurátorka Timea Junghaus). Projekt však nezůstává pouze u připomínání minulosti– skrze interdisciplinární přístup propojuje umění, vzdělávání a aktivismus.Výstava je dále rozšířena o současné práce českých kolektivů Romane Kale Panthera a ARA ART & Divadlo Husa na provázku, které tematizují romskou zkušenost z perspektivy současných emancipačních strategií. Slovenská umělkyně Monika Kováčová prostřednictvím práce s kovem zkoumá identitu, paměť a mytologie v univerzálním i romském kontextu.
Každé z prezentovaných děl přináší hluboce osobní přístup ke kolektivnímu traumatu – a zároveň je aktem vizuální rezistence proti zapomínání. Výstava dává prostor hlasům, které byly v historii umlčovány, a nabízí veřejnosti možnost setkat se s romskou pamětí tak, jak ji artikulují samotní Romové a Romky: s důrazem na důstojnost, kontinuitu a kulturní suverenitu.
Výstava zprostředkovává pluralitní mezigenerační perspektivy romského umělectva, které prostřednictvím současného vizuálního umění reflektují a artikulují transgenerační trauma spojené s romským holokaustem.
Jednotlivá díla zde fungují jako vizuální důkazy toho, že paměť může být aktivní, kritická a sebeurčující – a zároveň představuje nástroj odporu i prostředek pro vytváření kolektivního emancipačního prostoru.
• 𝗗𝗮𝘃𝗶𝗱 𝗧𝗶𝘀̌𝗲𝗿 (1984) je romský dramatik, režisér a zakladatel organizace ARA ART, který propojuje umění s aktivismem a dlouhodobě usiluje o kulturní a společenskou emancipaci romské a LGBTQ+ komunity.
• 𝗣𝗮𝘃𝗹𝗶́𝗻𝗮 𝗠𝗮𝘁𝗶𝗼𝘃𝗮́ (1988) je zpěvačka, herečka a členka divadelního souboru ARA ART, která se věnuje divadelní a hudební tvorbě s důrazem na romskou identitu a reprezentaci.
𝗔𝗹𝗳𝗿𝗲𝗱 𝗨𝗹𝗹𝗿𝗶𝗰𝗵 (1948) je grafik, multimediální a akční umělec žijící v Dachau, jehož tvorba reflektuje vztahy mezi majoritní společností a komunitou Sintů a Romů, přičemž vychází z vlastní rodinné zkušenosti pronásledování a genocidy během nacismu.
𝗟𝗶𝗱𝗶𝗷𝗮 𝗠𝗶𝗿𝗸𝗼𝘃𝗶𝗰́ (1963) je multimediální umělkyně romského původu působící v Německu, která se ve své tvorbě zaměřuje na vizuální dokumentaci každodenního života Romů v Evropě a je známá svou účastí na prvním romském pavilonu Benátského bienále v roce 2007.
𝗠𝗼𝗻𝗶𝗸𝗮 𝗞𝗼𝘃𝗮́𝗰̌𝗼𝘃𝗮́ (1992) je vizuální umělkyně, která využívá kovářství – historicky romské řemeslo – jako kritický prostor pro utváření nových imaginací, přičemž zkoumá propojené dějiny těchto materiálů, konfrontuje jejich složité dědictví a vytváří nové mytologie prostřednictvím imaginativního jazyka.
𝗡𝗶𝗵𝗮𝗱 𝗡𝗶𝗻𝗼 𝗣𝘂𝘀̌𝗶𝗷𝗮 (1965) je berlínsky působící fotograf a fotožurnalista romského původu, který se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje dokumentaci života Romů v Evropě, přičemž propojuje umělecký a politický pohled na témata identity, migrace a společenské marginalizace.
𝗥𝗼𝗺𝗮𝗻𝗲 𝗞𝗵𝗮𝗹𝗲 𝗣𝗮𝗻𝘁𝗵𝗲𝗿𝗮 (2014) je interdisciplinární umělecký kolektiv působící na pomezí umění a aktivismu, který prostřednictvím performance, videoartu a instalací tematizuje romskou emancipaci, boří stereotypy a otevírá kritický dialog o rasismu, xenofobii a kulturní spravedlnosti.
Doprovodný program:
1. 8. 2025 Opening a noční performance umělců
2. 8. 2025 čtení jmen Romských obětí Holocaustu – Atrium Žižkov
Projekt vzniká jako součást výstavního a vzdělávacího cyklu LEPERIBEN: MY NEZAPOMÍNÁME, který tematizuje romský holokaust, současné formy diskriminace i emancipaci skrze vizuální kulturu.
