HRANICE FEST je o blízkosti i odstupu. O tom, kde končíš ty — a kde začíná něco dalšího.
Přednáška: Korporátní umění jako výzva veřejnému prostoru
Umění ve veřejném prostoru patří mezi jeden z nejvýraznějších prvků společného obývání města. Může nést symboly a příběhy, které obyvatelky a obyvatele pozitivně oslovují, ale také polarizují. Promlouvá nejen esteticky, ale i nabízí komentáře k politické minulosti a současnosti. Jak posuzovat nový typ developerského, privátního veřejného umění, které se do prostoru českých měst dostává po roce 1989? A jak rozumět reakcím na jeden z nejviditelnějších příkladů neoliberální korporatizace veřejného prostoru, kterým je umístění plastik motýlů Davida Černého na památkově chráněnou budovu a fasádu bývalého obchodního domu Máj?
Andrea Průchová Hrůzová je vizuální socioložka. Na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR vede interdisciplinární výzkum zaměřený na proměny městského veřejného prostoru. Na Fakultě sociálních věd UK vyučuje sociologii médií, kultury a kvalitativní metody.Mezi její poslední publikace patří Public Narratives of Decolonisation andRacial (In)Justice in Central and Southeast Europe (Palgrave Macmillan) a V zajetí obrazů. Vizuální politika 21. století (Akropolis).
Vernisáž výstavy: Výtoň
Autor: Václav Valda
Václav Valda se narodil v Praze a celých 26 let vyrůstal v Podskalí na Výtoni. Aktuálně je studentem Akademie výtvarných umění v Praze u MgA. Ladi Gažiové a MgA. Zbyňka Baladrána (dříve u prof. Vladimíra Kokolii) v ateliéru Grafika II. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově, kde se věnoval designu interiéru a nábytku.
V pracích zobrazuji Výtoň z ptačí perspektivy. Při snění o Výtoni se pohybuji v prostoru nad střechami domů. Není důležité umístit přesný počet stromů nebo konkrétních věcí do prostoru, ale zachytit, o čem místa pro mě doopravdy jsou. Není tedy vyobrazována přesná, ale abstrahovaná skutečnost. Je to vlastně má „vysněná“ Výtoň. Jednotlivé grafiky dávají dohromady velký celek Výtoně. Ten je nabitý různými situacemi – některé se odehrávají na chodníku, pulzují každodenním rytmem Výtoně, nebo zobrazují typické místní stavby.
Výřezy na grafikách vytrhávám z kontextu Výtoně, kterou beru jako jeden celek. Každá citace prostoru nutí diváka se soustředit a pozastavit se nad předloženým výňatkem. Ukazuji samotný limnigraf, drnčící schodiště, nebo bývalou celnici, umístěnou pod úrovní běžné komunikace.Zelené pole kolem této budovy je novou hranicí mikroklimatu zobrazeného na této grafice. S totožnou myšlenkou jsou vyobrazovány další místa a mikrovesmíry Výtoně.
Projekce filmu: Veřejně prospěšné práce
režie: Vladimír Turner
producent: Ondřej Lukeš
moderátor po-filmové debaty: Matěj Santo
Film zkoumá proměňující se dynamiku veřejného prostoru ve velkých městech a ukazuje, jak může umění inspirovat lidi k tomu, aby si znovu přivlastnili a přetvořili své okolí. Prostřednictvím uměleckých akcí a performativních přednášek ilustrují „Veřejně prospěšné práce“ způsoby, jak si „vzít město zpět“. Umělecké intervence se ve filmu živelně prolínají pod režisérskou taktovkou režiséra Vladimíra Turnera, který se sám umění ve veřejnému prostoru již téměř dvě dekády věnuje. Název filmu, Veřejně prospěšné práce, odkazuje k faktu, že každá akce ve filmu ukazuje avantgardní potenciál umění. Takového, které není dekorací, ale radikálním zásahem a hnacím motorem bojujícím proti konzervativnímu technokratickému vnímání světa.
