Date
How could I lose when I exist in something I made?
Kurátorka: Emma Štifterová
Architektka: Nikola Beková
Produkce: Samo Drevenák
Komunikace: Kristína Hrčková
Vystavující: Sy Choi, Šimon Chovan, Samo Drevenák, Maximilian Felice Helia, Miroslav Klimek, Magdaléna Rybanská, Vita Shakhnovich
Výstava představuje generační výpověď umělců a umělkyň, jejichž dospívání a každodenní realita jsou neodmyslitelně spjaty s digitálním prostředím. Vystavená díla z různých východisek narážejí na politické rozměry kolektivní paměti utvářené v „jiném“ typu přítomnosti, který ovlivňuje identitu, tělesnou skutečnost, tempo dní, podobu krajiny i způsob produkce a konzumace kulturního kapitálu. Výstava dává intimní prožitky a specifika současnosti do souvislosti s globálními problematikami v kontextu digitální skutečnosti. Otevírá tak další otázky pro vznik nového projektu vycházejícího z přesvědčení, že umění rezonuje s žitou zkušeností a odpovídá na ni.
Vystavující se ve svých přístupech zabývají transformací vizuální kultury a vztahem mezi lidmi a technologickými zařízeními. Zkoumají akt pořízení fotografie či snímku obrazovky, nechávají svá vlastní osobní data proudit fyzickým datovým úložištěm či vzpomínají na vyrůstání vedle továrny na polovodiče do mobilních telefonů. Tematizují materiální stránku digitálních technologií a soudobého šíření informací související s extraktivistickou politikou páchanou na přírodním prostředí.
Soundcloud rap začínal jako niche internetový fenomén a postupně se proměnil v mainstreamové hnutí s dopadem na globální scénu a hudební průmysl, přičemž definoval zvuk celé jedné generace posluchačů*ek vyrostlých na internetu. Přišel s estetiku cloud rapu charakteristickou záměrnou nedokonalostí, fascinací ranou internetovou kulturou, tématy dospívání, pocitu odcizení, osamělosti, internetové izolace a městského splínu.
How can I lose when I exist in something I made? je věta vypůjčená písničky švédského interpreta Bladee. V kontextu výstavy naráží na původní příslib internetu jako svobodného a otevřeného prostoru, který evokoval, načež pomohl vytvořit ideální podmínky pro to, aby mohly nadnárodní technologické společnosti obsadit všechny sféry života a veřejné struktury, privatizovat a komodifikovat uživatelská data a ovlivňovat reálný politický vývoj. Zároveň je název možný chápat jako odkaz na různé subkulturní mikrosvěty či niky, které se v prostředí internetu a sociálních sítí přirozeně tvoří, a které jsou i při své zdánlivé nezávislosti stejně také pod správou a dohledem technologických gigantů a jejich rozhodnutí.
Nové brehy jsou nezávislá nomádská platforma pro současné umění, kterou tvoří především, nikoliv však výhradně, studentstvo Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM). Platforma vznikla z potřeby vytvářet nové příležitosti pro začínající umělce*kyně, kurátory*ky, architekty*ky, produkční i další lidi působící v oblasti výstavnictví.
Vycházíme z pocitu, že současné výstavní příležitosti jsou nedostupné a institucionální prostory kradené. Chceme proto hledat vlastní cesty, jak umění prezentovat, sdílet a zpřístupňovat mimo zavedené struktury. Věříme, že umění má schopnost reagovat na společenský vývoj a vytvářet prostor pro smysluplný dialog — obzvlášť v době, kdy veřejný prostor ovládají staré mocenské struktury. Prezentace mladého umění je nevyhnutelnou součástí současného společenského a politického diskurzu. Věříme, že umění a jeho vystavování jsou silným médiem konfrontace s diváctvem. Vnímáme úzký vztah mezi uměním a společností a zároveň pozorně sledujeme generační příklon k tomuto typu umění.
Naše projekty chceme vytvářet mimo institucionální rámce, na různých místech a prostřednictvím dobrovolné spolupráce, bez přímého finančního zázemí. Výstava pro nás není pouze prezentací umění, ale také prostorem pro setkávání, propojování, budování komunity a vznik budoucích spoluprací. Při vytváření projektů je pro nás klíčová komunita, která se kolem nich formuje. Tato komunita propojuje nejen účastnictvo, ale také návštěvnictvo. Vnímáme, že se proměňují způsoby, jakými se setkáváme. Chceme vytvářet prostor, kde se můžeme potkávat s lidmi, se kterými sdílíme pocit sounáležitosti, a společně tvořit něco smysluplného.
