Date
Obrazy Matěje Lipavského jsou kvetoucí a prosluněné stejně jako zarostlé, opadané, strhané deštěm, zablácené nebo zasněžené. Charakterizuje je bezprostřednost okamžikůa jejich, kolikrát i přes nepřízeň počasí, jakási důvěrná blízkost. Jsou to vlastně zahrady. Avšak ne ve smyslu pečlivě střiženého anglického trávníku, nýbrž ve smyslu symbiózy, v níž je prostor pro život člověka i pupavy. Pro Matěje Lipavského je zahradou krajina jako taková. Lesy, rybníky, záhony, ulice, aleje, paloučky, pole i louky jsou pro něj zahradou. Určenouk pobytu, v níž by bez člověka zavládl smutek. „Nepředstavuji si ‚spokojenou‘ krajinu až my tu nebudeme,“ doplňuje, přičemž dokonce i ke krajině města má blíže než k hřebenůma údolím nepřístupných hor. V zahradě pupavy se člověk ocitá na dvorku. Respektivena dvorcích s citem kultivované přírody, v nichž se může setkat s těmi nejvšednějšími okamžiky, jakými jsou čerstvý sníh, jarní květena, soumrak nebo pocit dusna před bouřía následující vláha. Okamžiky jsou to však osobní a navzdory své obyčejnosti navýsost vzácné. Vždyť co vidí člověk v životě vícekrát? Odlesky narůžovělého kvítí, nebo záři reklamního banneru? A kolik proměn napříč ročními obdobími vnímá z poza oken domů, dopravních prostředků a zase domů? Od krajiny se odtrhne snadno a v zahradě pupavy sek ní zase může vrátit.
Za poslední roky si Matěj Lipavský vybudoval originální rukopis, kterým bezprostřednost okamžiků a důvěrnou blízkost věrohodně sdílí. Z daleka to však není jen jeho osobitá malířská imprese. Adekvátní podmínky pro blízká sepětí krajiny s člověkem vytváří i skrze fotografii a literární, převážně básnickou tvorbu. Jako umělec je přitom vysoce aktivní, tvoří i při cestách vlakem a souhrnně lze jeho dílo považovat za pomyslný deník. Deník, v němž pupava nebodá, nýbrž jemně dotýká se srdce. Deník malých, velkých příběhů, iniciovaných a uložených v těch nejobyčejnějších setkáních s krajinou.
Výstava probíhá ve spolupráci s festivalem Ekologické dny Olomouc.
Jan Čejka Gallery je otevřena od pondělí do čtvrtka od 16:00 do 19:00.
Matěj Lipavský (*1985) je malířem a básníkem v jedné osobě. Jeho tvorba na poezii spočívá – bez Matějova hlubokého vztahu k básním by obrazy ani nemohly vzniknout. Ve své tvorbě se totiž řídí malebností, zvukovostí, rytmem, a vynechává jakýsi obvyklý výtvarný syntax, za který lze považovat perspektivu, formu zobrazeného, nejrůznější proporce či barevné vztahy. Matějova díla, především plenéry, vznikají tedy na základě umění se dívat, umění naslouchat, schopnosti zaznamenávat pouhé barevné počitky bez blíže určující intence nebo zažité zkušenosti (tohle je strom, takto se maluje mrak atd.). Krajinná scenérie se pak komponuje skutečně až na podkladě jako prvek náhody, kdy roztroušené barevné flíčky (zejména barevných tuší) získají novou harmonii. Přesto všechno ovšem nelze odstranit z námětů určitou objektivitu, která pramení ze skutečné inspirace, ať jde o krajinu pražské čtvrti Smíchov, Karlštejnska nebo nejrůznější stavby současného architektkonického diskurzu (pražská náplavka, železniční most, Transgas). A tak se v Lipavského obraze prolíná z něho vyvstalý emotivní vjem s odjinud pocházejícími historickými fakty.
