
„Toyen si vytvořila zcela jedinečný způsob lovu přeludů,“ napsal o jedné z nejvýznamnějších umělkyň dvacátého století zakladatel a hlavní teoretik surrealismu André Breton.
Předválečné obrazy vyprázdněných těl nebo motivy ve snové pouštní krajině volně se vznášejících šatů, kterým chybí obsah, Toyen divákovi nabízí coby fyzický bolestný prožitek, rozmytou vzpomínku na přirozenou tělesnost a touhu. Je to stejná doba, kdy maluje torzo stromu v hloubi lesa, jenž ztratil veškerou mízu a v jeho útrobách sovu pálenou bez očí – obraz, který v roce 1937 slovy Bretona „…přirozeně vyústí v Úděs.“ Je to ale také desetiletí, kdy Toyen publikuje v Erotické revue své kresby mezi hrou a snem, stejně jako ilustruje první český překlad Justiny Markýze de Sade. Dekáda, kdy otec psychoanalýzy Sigmund Freud prchá před nastupujícím nacismem do Londýna.
Michaela Vrchotová vystudovala dějiny umění na FF UK a po celou svoji profesní kariéru se z různých pozic zabývá komunikací vizuálního umění a dění na výtvarné scéně směrem k širší veřejnosti. Jako kurátorka pro vzdělávání působila ve Sbírce moderního a současného umění v Národní galerii v Praze. Deset let pracovala v Galerii hlavního města Prahy, kde vedla Oddělení komunikace, programů a ediční činnosti a mj. společně s šéfredaktory Pavlem Klusákem a následně Petrem Vizinou rozšířila agendu oddělení o malou redakci časopisu Qartal, na jehož podobě se od začátku spolupodílela. Jako externistka se specializací na vizuální umění s přestávkami od roku 2011 spolupracuje s Českým rozhlasem, kdy nejprve posluchačům Rádia Česko (předchůdce dnešní ČRo Plus) a později Vltavy nabízela aktuální pohled nejen na českou výtvarnou scénu. Společně s Mášou Pivovarovou je autorkou a moderátorkou podcastu o výtvarném umění, designu a architektuře MišMaš Art.
Přednáškový cyklus S. Freud | 170 připravila a všemi večery provází Kamila Ženatá.